Řekla Vám někdy tetička, maminka či tchýně, ať si dáváte pozor na vodění dětí za ruce ve vzpažení, protože dítě se opře o chodidla, pověsí se váhou těla vpřed a kráčí bez potřeby rozvoje rovnováhy a necvičí tak správné svalové skupiny potřebné ke vzpřímené chůzi? A že stejný problém nastává při posazení dítěte, které si správné svalstvo ještě nevybudovalo? Asi těžko!
Spíše dítě najdete posazené, protože to přeci vypadá tak rozkošně. My ale víme, že musíme dbát o tělíčko dítěte a jeho správný vývoj již od narození zhruba do 3-4 roku věku dítěte, protože to je to nejkritičtější období, které předurčí budoucnost jeho pohybovému aparátu. Protože na dobrém začátku závisí všechno…
Celá řada rodičů se domnívá, že čím dříve dítě bude umět sedět, stát a chodit, tím je to větší důkaz o jeho dobrém prospívání. Taky se nás každý nezapomene pravidelně zeptat, jestlipak to naše dítko už leze, sedí či chodí. Málokdo řeší, že předčasné posazování a vodění za ruce, nesprávná manipulace a nošení miminka, udělá více škody než užitku. A to, že se to může na pohybovém aparátu člověka podepsat celoživotně, už neřeší snad nikdo.
Když můj otec psal dopis z vojny, sdělil mamce zajímavý poznatek z vlaku: „Tak jsme se Jarko s kámošem bavili, že ta jejich Verunka krásně chodí a ta naše Terezka pořád nic. A dospěli jsme k LOGICKÉMU ZÁVĚRU, že tu naši Terku málo dáváme do chodítka. Verunka byla v chodítku pořád a jak krásně běhá. To musíme napravit.“ Informace byly jiné, ale i vy jste se snažili aplikovali jako rodiče vždy to nejlepší – přirozeně😊. Stejně jako my dnes!
Eva Kiedroňová ve své knize Rozvíjej se, děťátko… říká: „Chceme li, aby se psychika i motorika našeho dítěte rozvíjela co nejlépe v rámci jeho možností, pak nezbývá než se o všestranném vývoji dítěte informovat a dovednostem směřujícím k přiměřenému působení na dítě se naučit.“
Tato a další knihy autorky měsíc po měsíci doprovázejí maminku psychickým a motorickým vývojem dítěte. Knihy Vám řeknou, proč miminko neposazovat, nevodit za ruce a nedělat z něj cvičenou opičku. Pomůže Vám dítě krásně stimulovat, ale hlavně zodpoví otázku: „CO S TÍM MIMINEM MÁM VLASTNĚ DĚLAT???“, kterou si pokládá většina prvorodiček, když už mají porod za sebou (porod, na který byly mimochodem do detailu připravené, ale na další přípravu už nějak nezbyl čas-nevadí, knihy Vám poradí).
A NYNÍ ODBORNÉ OKÉNKO PRO INFORMACÍCHTIVÉ MAMINKY😊
Když jsem se o psychomotorickém vývoji bavila se svojí kamarádkou fyzioterapeutkou Veronikou Chrapkovou Burkett, krásně mi problematiku nastínila z odborného hlediska.
„Díky prof. Václavu Vojtovi se dnes medicína zabývá otázkou správného pohybového vývoje dítěte. Velmi důležité je období prvního roku a půl života dítěte. V tomto období se tvoří pevná základna pro harmonický pohyb. Ten zajistí optimální nastavení kloubů a ekonomickou aktivitu svalů. Tuto schopnost si pak dále neseme celým životem.“
„Prof. Vojta zjistil, že v naší centrální nervové soustavě jsou zakódované vrozené ideální pohybové vzory, které se dají specifickou stimulací podpořit a to nejen u dětí, ale také u dospělých. Tohoto objevu se začalo využívat nejen u léčby dětí s poruchou vývoje, ale také u dospělých s rozsáhlou škálou poruch pohybového aparátu. U zdravých dětí cca od 4 měsíce po narození dochází k zapojení stabilizace trupu. Tato pevná základna vytvořena souhrou aktivity břišních svalů, bránice, pánevního dna a nitrobřišního tlaku umožní stabilní a nezbytnou oporu pro pohyb končetin a následnou vertikalizaci do stoje.“
„Jak se říká: vše má svůj pravý čas, a tak i každý krůček dítěte vpřed ve svých pohybových schopnostech je dán dle předchozích osvojených svalových souher. Proto se nedoporučuje tento přirozený vývoj násilně měnit přílišnou aktivitou nebo touhou rodičů. Např. v obavě, že by dítě mohlo být pozadu dříve ho posazovat, postavovat do chodítek nebo nacvičovat chůzi v době, kdy na to dítě ještě není motoricky zralé.“
„Doporučuji maminkám znát motorický vývoj zdravého dítěte, umožnit dítěti možnost pohybu po bytě či domě. K tomu jsou vhodnější koberce než hladká podlaha. V případě obav zda se dítě pohybuje správně je vhodné obrátit se na dětského lékaře nebo fyzioterapeuta zabývajícího se motorickým vývojem dítěte.“
Děkuji Veroniko, mám jasno.
Ze začátku se většina rodičů snaží okolí vysvětlovat své dobré záměry, stále opakuje dokola důvody pro a proti. Bojuje za to, proč miminku nedat bombón (a otázku klidně položí obézní osoba), proč se nemůže posadit (vždyť Tebe taky posazovali), proč spí děcko s rodiči v posteli (přeci bude rozmazlené přemírou lásky) a když neposlechne na slovo nebo nedej bože něco záměrně někde vysype, shodí na zem, protože objevuje gravitaci a nepřiletí mu výchovný plácanec po zadku (dozvíte se, že byte měli přitvrdit, aby Vám to dítě nepřerostlo přes hlavu). Vždy se pak ptám, Tebe někdo bije? Měl by! Postupem času rodiče přestává vysvětlování bavit, protože okolí své zažité názory a návyky nemění.
Nakonec jim nezbývá, než přejít do stavu: TAK TO JE A HOTOVO! A tohle stádium je nejpříjemnější, protože paradoxně tento postoj je jediný přijímán a respektován😊…jen to chce čas, než mladí rodiče získají sebedůvěru v sebe sama.
Nikdo z nás není odborníkem na výchovu dítěte, vše se učíme za pochodu cestou pokusů a omylů. Každý dle svých možností a dovedností. Dnešní doba je zběsilá co se týče přemíry informací. Mateřství by mělo být intuitivní a přirozené, ale přece jen jako zástupci homo sapiens sapiens využíváme mozek z větší části, než naši zvířecí kamarádi. Proto je třeba mezi mozkem a intuicí udělat příměří, aby nedošlo k vykolejení.
Generaci našich rodičů se mnohdy zdá, že věci moc řešíme, obzvláště když se jedná o naše děti. Ale informace se k nám dnes dostávají mnohem jednodušeji, máme větší dostupnost odborných knih, seminářů a maminky se potkávají mnohem více, aby si vyměnily informace. Navíc systém v Čechách je ve světě nevídaný, co se týče délky, po kterou maminka zůstává se svým dítkem doma. Tak jak bychom před informacemi mohly zavírat oči? Máme spoustu prostoru na to, se dětem věnovat a naše rodičovská přirozenost nám nevelí jinak.
Nemyslím, že moc mateřství prožíváme, máme informaci o tom, jak správně dítě živit, nosit, stimulovat a proč to tedy tak nedělat. A proto, milé maminky, tchýňky, tetičky a další, učte se. Doba je jiná a vždy bude, ale je to zábava😊.
Důsledností a laskavostí uděláme mnohem víc, než přílišnou benevolencí či pedantstvím. Vychováváme svobodné jedince přizpůsobené dnešní době – sebevědomí, slušnost a pokora.
O mě Simona Brusová
