Mám na telefonu klientku a z jejího hlasu jde cítit únava a vyčerpání. „Každé ráno se budím s tím, že budu muset ZASE řešit zdravotní stav svých dětí. Je pro mě těžké vysvětlovat pořád a dokola své rodině, proč mé dítě nemůže tuhle a tamtu potravinu. Stále slýchám: tak se na to vykašli a dej mu pořádně najíst. Jde k babičce a vrací se mi se zhoršením. Nedokážu to ohlídat všude. Navíc musím léčbu balancovat i se svou lékařkou. Jak mám řešit další věci ve svém životě, děti, manžela, domácnost, práci……………….SEBE?“
Kdo z vás zažil vyčerpání z léčby svého dítěte, zná tyto pocity. Zná tu hlubokou bezmoc a obrovskou touhu dítěti pomoci. Za každou cenu. Za cenu SEBE.
Své klientce plně rozumím a jsem ráda, že toto období už mám za sebou. Říkám ji: „Každé těžké období nějako dobu trvá, je třeba jím projít, aby se člověk mohl otočit a říct si, ano zvládla jsem to.“
Jsem člověk, co se nebojí nemocí. Když má některé z mých dětí rýmu, kašel, chřipku, horečku, angínu, cítím hluboký pocit klidu a nadhled nad situací. Cítím lásku, něhu, moudrost a všeobjímající pochopení. Pokud je tedy onemocnění mého dítěte pro něj přínosem, cítím toto vnitřní ANO, zcela bezpečně. Vím, kam až můžu zajít, vím jak pracovat s horečkou a umím své děti zocelovat, aby to nebyly žádné trasořiťky😊.
Co se týče zdravotního stavu mých dětí, jsem sebevědomá máma. A cítím se tak velmi dobře.
Už nemusím nikomu vysvětlovat, proč věci, které dělám, dělat i nadále budu. Také jsem do nekonečna vysvětlovala, snažila se rodinné příslušníky učit, jak věci dělat podle mě „správně“. Protože tohle nekonečné vysvětlování je vlastně ujišťování sebe sama, že to dělám správně, ale uvnitř je obrovská nejistota.
Dnes už nevysvětluji. Dnes ty věci žiji a ostatní je přijímají mnohem lépe. A proč? Protože cítí mé SEBEvědomí.
Ale nebylo tomu takto vždy. Když přišlo první nachlazení mého miminka, první horečka a první „divoká“ noc, necítila jsem žádnou jistotu. Jen paniku a strach. Ta obrovská beznaděj. Touha vzít bolest a trápení mého miminka na sebe. Hledala jsem řešení, které rychle pomůžou odehnat nepříjemné pocity a přinese úlevu.
Na druhou stranu jsem věřila přírodní medicíně a na vlastní oči zažila zázraky, které dokáže. A tak jsem postupně překonávala své strachy, abych nakonec dokázala s horečkou krásně „čarovat“ a nechala dítě nemocí projít s pomocí svých vlastních sil.
Jenže přišla borelióza.
Článek o ní jsem už psala, ale dnes tyto zevnitř sžírající pocity zažívám ZNOVU. Znám je bezpečně a intenzitou se neoslabily. ZASE??? PROČ?!?
Můj syn měl v 8. měsících klíště. O rok později dcera a nyní se nám zpráva opět opakuje. Diagnóza jasná. Nekompromisní. Přísná. Borelióza.
Když přišla poprvé, zlomila mě úplně. Zmocnil se mě pocit viny, jedna z nejdestruktivnějších emocí. Byla jsem obklopená sužujícími mraky pochybností o sobě. Tento pocit mě zbavil jasnosti ohledně sebe a situace, kterou jsme jako rodina prožívali. Pocit viny nedovolí člověku radovat se ze života. Stala jsem se obtěžkanou a tato vina mě nenechala tančit, milovat, žít.
Obrala mě o veškerou racionalitu a stálo mě hodně sil ji opustit a tuto energii přesměrovat k hledání řešení. Poté jsem sebrala zbývající zbytky sil a začala jednat.
Podruhé, když toto onemocnění přišlo, jsem vině nedovolila se projevit, byť se hlásila o slovo. A dnes, teď a tady, koukám na počítač a kousek ode mě odfukují děti, vinu neznám. Jen vyčerpání. Z toho, že musím opět a zas hledat cestu ke zdraví. Ale vina už mě neoslabuje.
Možná jste to taky zažily. Vaše dítko má nějaké opakující se trápení, ať už třeba potravinovou alergii, kožní obtíže, časté nachlazení, opakující se záněty středouší, oslabení imunitního systému, zdravotní handicap, duševní bolest…cokoliv. Vy jako máma jdete tou cestou s ním, stále hledáte naději a zkoušíte nové věci. Radíte se s přáteli, internetem, doktory, rodinou, knihami… hledáte, hledáte, hledáte. Do toho musíte za
pojit rodinu, vše vysvětlit prarodičům, pořešit školu, vysvětlit vaši cestu partnerovi a žádat po něm podporu. Musíte také fungovat v práci, v domácnosti a start se o ostatní děti.
Dáváte, dáváte a dáváte ven… A každé ráno se probouzíte do stejného tíživého dne. S bolestí. Nejistotou. S únavou vstáváte a snažíte se usmívat, zatím co vám tečou slzy po tvářích…
Co ale vím a čemu pevně věřím, že člověk může vždy a za jakýchkoliv okolností dělat kroky, které dítě posílí. Vím, že je to někdy náročné, únavné a vyčerpávající.
Ale když tyto kroky zařadíme i do svého života, pomůžou nám růst a uvolnit se.
„Představte si to na příkladu otužování. Jste unavená máma, co má spoustu starostí o zdraví svého dítěte. Mohlo by mu prospět trošku tělo zocelit chladem, a tak se odvážíte společně vyběhnout na ranní rosu. Máte bosé nohy a mokrá tráva Vás příjemně studí. Smějete se na celé kolo a vaše tělo zaplavují endorfiny.“
Tento krok obohatil nejen Vaše dítko, ale i Vás… a o tom to je. Obohacujte nejen své děti, obohacujte i SEBE a svůj život.
Není jednoduché být mámou, ale co můžete vždy a za všech okolností udělat, je:
ﷺ PROPUSŤTE VINU
Tato destruktivní emoce nás zaplňuje pocity bezcennosti a my už nevidíme žádnou radost a krásu, kterou nám život nabízí. Budeme li se trestat za každý nezdar pocity viny, skončíme zajati v kruhu zoufalství a beznaděje, který nás obere o schopnost jednat a dělat důležité kroky.
Je důležité mít na paměti, že neseme zodpovědnost za své dítě, ale nejsme vinni za to, co si naše dítě do života přináší.
Namalujte si své strachy, namalujte si svou vinu, vykřičte na papír své sebetrýznění a potom jej spalte. Uleví se Vám.
ﷺ POUČTE SE
Děláme li stále kroky kupředu, můžeme vinu poslat někam… Ani já jsem zatím nenašla zprávu, kterou mi chce onemocnění mých dětí předat. Možná jsem ji nenašla, možná jsem ji našla, ale nemám ještě dostatek sil udělat zásadní změny. Nepřestávám ale dělat kroky dál a dál. Napříč neznámu. Zkouším a při tom se učím. Beru nemoc jako učitele, který mi do života přináší i dobré věci. Změny, které jsem neměla sílu udělat, dnes dělám na lusknutí prstu.
Ptejme se: „Co jsem novou situací získala?“ a ten směr (ná)sledujme..
ﷺ PROBOUZEJTE V DÍTĚTI SÍLU
Práce s nemocí je práce s tělem. A my máme krásné způsoby, jak byť po malých krůčcích, tělo svého dítěte posílit. Ať už se jedná o stravu třeba tím, že dáme dítěti denně do stravy plané zelené rostlinky. Nebo tím, že mu u potoka sundáme boty a namočíme mu nožky. Tím že se budeme učit pracovat s horečkou a nakonec se přece jen odvážíme ji nechat působit. A nebo tím, že začneme sportovat a dítě se k nám přidá. Každý malý krůček se počítá, protože z každého se může stát zvyk a časem přidáme další krůček…a další…a další… na toto dělám dlouhá léta semináře a tímto Vás zvu do naší uzavřené facebookové skupiny, kde otevíráme zajímavé téma z oblasti zdraví dětí. Skupinku „Imunita u dětí z pohledu celostní medicíny“ najdete TADY. Je zdarma a hrozně fajn:). Můžete se také podívat na můj online kurz „Imunita u dětí z pohledu celostní medicíny“, kde shrnuji své poznatky v jeden celek.
Až půjdete dnes na procházku, koukejte se kolem sebe na jedlé rostlinky, například nám všem známé sedmikrásky. Zkuste si natrhat pár lístečků a dát je dětem i sobě do polévky, na chleba nebo k obědu.
ﷺ MENTÁLNĚ JEJ OTUŽUJTE
Dítě vnímá velmi intenzivně, jak mluvíme o jídle, o chladu, o lidech, o sobě, o nich samotných. Proto otužujme své děti tím, že jim budeme říkat pravdu. To že zima je zdravá ví každý z nás. A jaké asi je pro naše dítě, když mu říkáme: „Budeš nemocné“ …když chce radostně vykouknout ze dveří a venku je zima, když si sedne na studenou zem, když si chce sundat mikinu. Sami z vlastního života víme, jak je těžké některé tyto vzorce z dětství přepsat. Jak nám stále v uších zní: „Buď opatrná, hodná holčička, tohle neumíš, anebo budeš nemocná“.
Pozor na tyto slovíčka. Příště až bude dítě prokazovat obrovský kus odvahy, zkuste se kousnout do jazyka a říct: „Paráda, odvážný kluk/holka.“
ﷺ BUĎTE SOBECKÁ
Dávejte lásku sobě stejnou měrou, jakou jí dáváte dětem.
Představte si, že máte jedno dítě. Dáváte mu veškerou lásku. Narodí se Vám druhé a láska se znásobí. Třetí a je lásky třikrát více. Je ale zvláštní, že lásky přibývá, ale ne směrem k nám.
Proto pokud mám sílu dát jednomu, druhému, třetímu, čtvrtému, desátému…musím přece umět stejně urvat lásku i sobě!!! Urvěte si kousek své SEBE lásky, protože obzvláště v době nemoci našeho dítěte, potřebují naši nejmenší nasávat. A musí mít odkud. Berme to jako součást léčení našich dětí.
Dávejme sobě, dáváme tak našim dětem…
ﷺ NEZTRÁCEJTE VÍRU
Bůh, Matka příroda, Buddha, Jahve, anděl, já… věřme, že s námi má dobré úmysly.
S láskou Simona.
O mě Simona Brusová
