Dělám reklamu krnovské porodnici aneb jak by porod (i s komplikacemi) mohl (měl) vypadat!!!!
(Dne 2. a 3.12.2016 se bude v Praze konat konference s názvem v porodnici jako doma, součástí akce je i veletrh porodnic, kde se mohou porodnice představit v nejlepším světle, podělit se o své úspěchy a inspirovat ostatní.)
Každý mi říká: „Joooo ty jsi měla ten těžký porod“… Já ho ale měla přeci krásný!!! Tak proč si to všichni myslí???? Když se mě někdo zeptá na porod, řeku: „Byl ukrutně dlouhý, nikdy v životě jsem neprokřičela bolestí 12 hodin kdy už více decibelů ze sebe nikdy nevydám, ke konci jsem už ztrácela kontrakce, pak jsem ztratila spoustu krve a skončila na sále v celkové anestezii, následkem ztráty krve jsem měla předpovězeno tří měsíční rekonvalescenci, během které jsem mohla upadat do bezvědomí, ale nejhorší na tom bylo, že mé zesláblé tělo nebylo schopné produkovat mléko a mé dítě hublo, dokud paní doktorka neřekla, že jí dehydratací můžou selhat ledviny atd. atd.… aha, to zní přííííííšerně, tak už se vůbec nedivím!!! Musím to totiž příště povědět celé!!! Můj porod a vše potom navzdory komplikacím probíhal LIDSKY:)!!!!! Překrásně lidsky…
Porod mé dcery trval dlouho. Měla jsem ale obrovské štěstí, že jsem dostala příležitost si všechny doby porodní projít svým vlastním tempem (a dobře, moje tempo bylo dost pomalé:). Naštěstí v krnovské porodnici na mě jako na nezkušenou prvorodičku netlačili a dali mi prostor. V průběhu první doby porodní jsem absolvovala sepsání příjmové dokumentace, porodní asistentka se mnou prošla můj porodní plán, podstoupila jsem nezbytná vyšetření a pak mě ubytovali na pokoj. První dobu porodní jsem strávila na pokoji se svým přítelem a dulou a ke konci na sále, kde jsme pro zmírnění bolestí použili vanu a aromaterapii, pouštěli si relaxační hudbu, užívala jsem homeopatika, měnila jsem polohy dle aktuálních potřeb těla. Byla jsem připravená na bolest a věřila jsem si. A když už jsem byla hodně slabá, věřil mi úžasný personál krnovské nemocnice… Pamatuji si, že když se na mě přišel podívat pan primář a já už ztrácela víru, že to zvládnu, můj plán přirozeného porodu se rozplýval a já byla ochotná kývnout na cokoliv, moje porodní asistentka řekla něco, co mi zase dodalo sil: „pane primáři, rodička je velice šikovná, zvládá to krásně.“ Inu na to, že vypuzovací doba má trvat okolo hodiny a já už „tlačila“ několik hodin, byla v mých očích až přehnaně pozitivní! Ale co více žena potřebuje při porodu??? Potřebuje snad slyšet: „Ale paní Adámková, jste prvorodička, bude lepší, když si dáte něco od bolesti…na zvýšení kontrakcí, nástřih, lehněte si…. „ Nic takového ale od mé duly či personálu nemocnice nezaznělo. Na závěr jsem si našla polohu pro mne nejpřirozenější (porodila jsem v sedě opírající se o svého přítele). Ani náznak pochyb. Věřili mi a já věřila jim… Více si o přirozeném porodu můžeme popovídat TADY.
S pomocí mého muže, vstřícného personálu a žensky orientovaného doprovodu-duly se moje malá holčička tímto krásným a stěžejním časem našeho života probojovala úspěšně a sama.
Narodila se a neplakala, jen tak koukala a asi toho už měla taky dost:)…. Miminko jsem ihned dostala k sobě, nechali jsme dotepat pupeční šňůru a můj přítel ji přestřihl. Byli jsme všichni spolu a neskonale šťastní. Komplikací bylo mé pomalé zavinování dělohy, kdy jsem krvácela a ztrácela pomalu krev i vědomí. Když nezabíraly medikamenty, byla jsem odvezena na sál a pod celkovou anestezií došlo k nápravě (odborný popis a terminologii nečekejte:)).
Kde bylo mé dítko mezi tím? „Svlečte se tatínku do půl těla a šup, pokračujte s bondingem směle dál.“ Zpátky jsem byla přivezena přímo k těm dvěma a přišlo mi, jako by ani od sebe nechtěli:). Když jsem odmítala nabízenou transfuzi krve, protože jsem nechtěla do těla přijmout cizí krev, nikdo se na mě nedíval skrze prsty, popovídali si se mnou, vyslechli mě a respektovali můj názor.
Přála jsem si kojit. Tak moc jsem si přála kojit!!!! A ono to nešlo, střídaly se u mě sestřičky, pomáhaly s přiložením, vysvětlovaly, odstříkávaly, když už jsem byla hodně špatná, jen si se mnou povídaly a podporovaly mě, nechaly mě vyplakat se… věřily mi! A já věřila jim! Nakonec jsem dostala přidělenou mistryni v rozkojování (která by údajně rozkojila i chlapa) sestřičku Libušku:)! Díky ní mám techniku kojení dnes v malíku! V krnovské nemocnici nečekejte klobouček, přikrmování umělou výživou či používání dudlíku, když máte problém s kojením…. Dostanete přidělenou všeobecnou sestru (strážného anděla) a ta Vás vše naučí: takže přikrmování pomocí speciální cévky umístěné na bradavce, aby dítě nezapomnělo sát z prsu, technika je základ, přiložení, polohy, pitný režim a výživa, teplá sprcha, masáže a přikrmování jen v krajním případě a mateřským mlékem jiné maminky, která pro změnu „trpí“ přebytkem… o kojení vím vše!!!:) Pokud potřebujete ohledně kojení poradit, můžete nahlédnout ZDE.
Mám pár otázek, na které mi nikdo neodpoví…ale já odpověď stejně tuším…
Kdybych rodila jinde, rodila bych tak dlouho, nebo by mi někdo „pomohl“ k rychlejšímu porodu?
Měl by miminko ihned po narození u sebe můj přítel, když já jsem ležela na sále?
Kojila bych do teď (dcerce je 19 měsíců)?
Neskonalé díky!!! Porodní asistentce Věrce za důvěru v přirozenou schopnost ženy porodit a velice profesionální přístup, kojícímu anděli sestře Libušce za to, že plním svou přirozenou funkci matky živitelky, vrchní sestře Lence Petřekové za prostor pro slzy, panu primáři za toleranci a respektování člověka, celému personálu za srdce, které do práce vkládají! Mé dule Janě Čurdové za to, že je:)! A je i na těchto webových stránkách nebo ZDE:)! Vaše práce dělá svět lepším!
Žena by měla mít možnost si zvolit, jaký porod by chtěla mít a její přání by mělo být, s přihlédnutím k okolnostem porodu, respektováno. Děkuji, zvládli jste to na jedničku!!!
O mě Simona Brusová
