Mainstream už nemůže být moje cesta!
O celostní přístup ke zdraví dětí jsem se začala zajímat ze strachu z nemoci mých dětí, mám 3 letého chlapečka a 2 měsíční holčičku.
Jsem máma lékařka.
Jsem lékařka, ne dětská tedy, protože nesnesu pohled na nemocné dítě a na ty svoje obzvlášť. Pracuji v nemocnici a často musím řešit akutní stavy, kdy tam flákáme léky jeden za druhým s cílem pacienta stabilizovat a následně jej co nejrychleji vyléčit…no a doma jsem to praktikovala podobně.
Cesta potlačování nemocí je cesta „strachu“.
Neuvědomila jsem si ale úplně, že je to zcela jiná situace a že do nemocnice se ke mě dostanou až ty těžší případy, které takový zásah potřebují. Jenže už mám ten „svůj“ strach a ten mě svírá.
Hledám uklidnění, informace, porozumění.
Zároveň si uvědomuji, jak psychika působí na uzdravování i rekonvalescenci nejen pacienta, ale i dítěte. A proto hledám…
Chci to pro své děti jinak.
Každá z nás má „ten svůj strach“, často založený na vlastním negativním zážitku, podpořený ze stran autorit nebo jak tomu bylo u Terezy, založený na strachu z toho, co jsem viděla a „mohlo by se stát“.
…jenže co když naše emoce ovlivňují celou situaci, a dítě k nám skrze svá onemocnění promlouvá?
Pokud se tě tento příběh také dotkl a taky máš „ten svůj“ strach, čti dále. Ukážu ti, na jakých třech pilířích stojí naše pohoda a zdraví našich dětí.
